The Eggnoise Horror Story Band

20 Hippos

klip na youtube

Věděli jste, že hroch je jedno z nejnebezpeč­nějších zvířat? A přesto se najdou lidé, pro které se hroch stane předmětem (jakési nevinné) touhy – předmětem sběratelské vášně. Co je to sběratelství? Jako by to byla prázdná forma touhy naplnitelná jakýmkoli obsahem, postupující však zcela nekompromisním a nanejvýš organizovaným způsobem (odtud vede cesta ke geometrii). Stejně jako veškerá touha ani sběratelská vášeň nemůže být nikdy naplněna nebo završena (jedním z nejhororovějších příkladů sběratelství je sbírání artefaktů vztahujících se k lidem, např. k the Beatles (Brouci: úspěšná britská kapela z šedesátých let minulého století)). Zdá se mi, že jsou dva kořeny sběratelství: potřeba vlastnit (v podstatě dětská úchylka přetrvávající u některých jedinců do dospělosti) a potřeba systematizovat (chorobná racionalita usmrcující, pojmenovávací, štítkovací, třídící, škatulkující, krabičkující a především vystavující vzorky). Co je na sběratelství strašidelné, je nejenom to, že nějakou jeho formou trpíme všichni (někdo dokonce sbírá brouky), ale i že jsme vlastně sami předmětem podobného pojmenovávání a třídění, od rodných čísel a abecedního rozsazování do tříd a lavic po genderové role a volební statistiky. Takže příště až si koupíte dva hrnky stejné barvy, zamyslete se nad tím, jaké by to bylo probudit se jako brouk v krabičce.
Každopádně noční můra všech psychoanalytiků je sen, který nic neznamená.

Ondra Kopička: Zpěv, mnozí efektové
Ondřej Galuška: Zpěv, kytara, hroši, šálek čaje, galvanická baterie
Jan Panschab: Kontrabas

Ja

jednoduchosti sem myslel formu/aranzma/vy­jadrovaci prostredky a ne obsah. zkratka z malo tonu slozena dobra pisnicka :o)

Mé milé já,

díky za milý komentář. Chtěl bych jenom něco říct k otázce složitosti. Nerad bych, aby to vypadalo, že prostřednictvím hororových příběhů chceme dělat muziku jednoduchou. (Na druhou stranu ani nechceme dělat muziku apriorně složitou.) Ale jednoduchost je vlastně něco, co je hudbě protichůdné, nebo co je zcela irelevantní – tak jako fráze „v jednoduchosti je krása“ (i kdyby šlo v hudbě o krásu…). Jednoduchá je stupnice c dur, ale není nic vzdálenějšího hudbě. Při tvoření hudby nebo melodie jde vlastně spíše o to, a o tom jsou i hororové příběhy, nalézt minimální kontradikci ve zvukovém materiálu. Ta se může nebo nemusí rozvést, ale v základu nikdy není jednoduchost, nýbrž víceznačnost. Proto se také hudba nedá kalkulovat nebo vyčerpat – protože se neskládá z jednoduchých elementů, ale jen ze vztahů a kontradikcí. Jedině tam, kde je kontradikce, je melodie nebo hudba. Pokud se toto v hororu nepodaří (a není kontradikce základní hororovou formou, není sama hororem?), pak je pouhým učebnicovým cvičením. og

Ja

Hrosi jsou porad stejne bajecni jako pred lety v klice na zizkove. Je to jen dalsi z prikladu toho ze veci nemusi byt slozite k tomu aby byly hezke.

P.S. kdy bude Joephine a kolotoc a noc na statku a swingofka a beauty a suomish a bachovka a statni spanek a Be, anytime 1, space core mama a tak vubec? Mate toho za tu dobu skladani jeste spoustu co nahrat a pripadne i obrazove ztvarnit, slava horror story band
P.S. plastelinak je vase nejdospelejsi album a na druhou stranu to vypada ze je to obraz kterej kreslil nekdo kdo to umi moc moc moc ale zrovna nemel k dispozici nic jinyho nez ruzovej zelenej a zlutej zvyraznovac :))))

fas

fsdaf